Využití imaginace 
 
Imaginaci používám zejména pro práci s naléhavými nebo obtížnými pocity klientů (tzv. práce s akutními emočními stavy jako jsou strachy, úzkosti, záchvaty vzteku apod.). Velmi dobře je ale využitelná i pro řadu dalších situací (níže uvedené případy jsou výčtem úspěšné aplikace metody na klienty ve skutečnosti):
  • Změna postoje klienta k sobě samému nebo jiné osobě (např. nevěřím si, nemám pocit vlastní hodnoty, vše si musím tvrdě zasloužit; nebo před tímto člověkem musím být ve střehu, tenhle mě strašně rozčiluje apod.),

  • Tělesné obtíže psychosomatického původu,

  • Příprava na důležité nebo náročné životní momenty (porodní příprava, důležitá jednání v práci i soukromí),

  • Úprava vztahů s okolím (mám obavy říci lidem, že…, můj partner se ke mně chová tak, že nevím, jak na to reagovat…),

  • rozpouštění psychických bloků (neplodnost, post-traumatická stresová reakce apod.)

Průběh konzultace

 

Konzultace s imaginací vypadá zpravidla takto:

  • Pohovoříme s klientem o jeho zakázce (tom, co chce řešit),

  • Provedeme relaxaci těla i mysli,

  • Zvolíme v krajině duše bezpečné prostředí,

  • Pracujeme na zvoleném tématu a paralelně s tímto procesem sledujeme klientovy pocity (na tělesné i duševní úrovni) a pokud jsou nepříjemné, zpracováváme je;

  • Před ukončením imaginace provádíme kontrolu posunu klienta vzhledem k zakázce i ve vztahu k pocitům, které prožívá,

  • Použijeme ukončovací rituál pro výstup z imaginace,

  • Krátce pohovoříme o prožitém, pokud si to klient přeje a zadáme domácí úkol (pokud to situace vyžaduje a je to vhodné). 

Role průvodce v imaginaci

 

Imaginace je technika, tzn. Může si ji osvojit každý. Ale je to také terapeutický proces. Je určitě zdravé, možné i vhodné, abychom s vlastní duší hovořili sami. Existují však minimálně 3 dobré důvody, proč občas vyhledat průvodce, který nám na cestě k vlastní moudrosti pomůže:

  • Aktivní imaginace je relativně bezpečná technika. Existuje jednoduchý návod, jak ji provádět sám-sama. Riziko, že „něco udělám špatně“ je velmi nízké. Duše totiž moudře chrání nás i sebe a nedopustí, abychom viděli nebo slyšeli něco, na co nejsme připraveni (pro co ještě nenastal pravý čas). Ale – pokud si chci cestu k vlastní duši prošlapat bez zbytečných oklik a bloudění – vyplatí se mít po ruce někoho, kdo již touto krajinou šel a může mi ukázat, jak na to.

  • Nevědomí k nám promlouvá pomocí obrazů. Aby byl pochopen význam těchto obrazů, je třeba, aby si člověk imaginaci prožil a procítil. Některé obrazy nemusí být zcela srozumitelné, jiné mohou být silně emočně zatížené. Opět tedy platí – temnou, smutnou nebo strašidelnou krajinou mé duše se mi možná půjde lépe s průvodcem.

  • Někdy se mohu na svých toulkách ztratit, bloudit v kruzích nebo se mi nedaří najít cestu k vytyčenému cíli. A pak je úkolem průvodce, aby mě z bloudění vyvedl, ukázal novou cestu nebo mě prostě jen podpořil v hledání, když se nic jiného nedaří.

     

     

     

     

     

     

     

Co je to aktivní imaginace?

 

Aktivní imaginaci si můžete představit jako denní snění s podporou průvodce. Je to vlastně výlet do krajiny vaší vlastní duše, který umožňuje dialog mezi vědomou a nevědomou složkou vaší osobnosti. Aktivní imaginace je přirozená a má léčivou funkci.

 

Nevědomí (nebo psýché nebo duše - pojmenujte, jak chcete) k nám promlouvá dvěma způsoby:

  1. obrazem a děním v něm (akcí)

  2. pocity, které obrazy a dění doprovázejí (emocemi). 

 

Obě tyto složky komunikace při imaginaci sledujeme a pracujeme s nimi.

 

Nevědomí vždy odpovídá na aktuální problém klienta. Má své strategie, jak s námi komunikovat. Přichází s novými a novými věcmi a nápady. Přestože jsou jeho doporučení a rady aktuálně platné a reálně uskutečnitelné (z pohledu energetického i motivačního potenciálu klienta), je dobré si uvědomit, že ani nevědomí ani terapeut nám neřekne, co máme ve skutečnosti dělat. A ani to za nás neudělá. Rozhodnutí a provedení změny je zcela v moci a zodpovědnosti každého z nás.

 

V imaginaci má terapeut spíše roli průvodce. Podporuje aktivitu klienta, umožňuje mu mapovat krajinu jeho duše, do probíhajících obrazů však zasahuje pouze minimálně. Interpretace viděného a prožitého je úkolem klienta, nikoli terapeuta. 

 

 
Komu vděčíme za metodu imaginace?
 

Za rozvoj metody imaginace vděčíme Carlu Gustavu Jungovi, který se snažil uspořádat vlastní myšlenky a vize a hledal pro to vhodný způsob. Často si představoval strmý sestup do sebe sama a snažil se ve svých představách nalézt své já. V podstatě objevil takový trik, jak cestovat do vlastního nitra a zůstat přitom plně při vědomí.

 

Metodu dále rozpracoval Hans-Karl Leuner za jehož přispění se rozšířila do světa jako Katatymně-imaginativní terapie. Oproti Jungovi Leuner standardizoval náměty, které má klient imaginovat a to co do jejich typu, počtu i pořadí.

 

Jungův a Leunerův přistup k imaginaci se liší i z hlediska role terapeuta a v postoji k interpretaci imaginovaných obrazů. V jungovském přístupu k imaginaci průvodce-terapeut pomáhá klientovi s interpretací imaginace jen minimálně. Jung chtěl, aby se proces uzdravení nebo hledání vyvíjel z vlastní osobnosti pacienta a ne ze sugescí terapeuta. Jeho cílem bylo chránit a udržovat důstojnost a svobodu pacienta, aby mohl žít svůj vlastní život v souladu se svými přáními. Leuner naopak imaginace se svými klienty rozebíral a pomáhal obrazům hledat interpretace.

 

© 2015 Alexandra Hochmanova

  • LinkedIn Clean Grey