Příklad práce minulé skupiny: Shrnutí 4. setkání s tématem Osm tváří ženy

Téma čtvrtého setkání: Osm tváří ženy - od dívky ke stařeně

Začínaly jsme ne úplně tradičně - krátkou přednáškou na téma "vývojová psychologie". Snažila jsem se vám ukázata, že pohled E. Ericksona na lidskou transformaci a postupné dozrávání je jedním z více možných pohledů. Jako ženy se můžeme na životní milníky dívat např. v periodách:

  1. - chci být jako maminka, protože ona je nejkrásnější,

  2. - červené tajemství a konfrontace x přijetí s touto součástí našeho světa,

  3. - první milování - sdílení sebe sama s mužem (ani nevíme, zda je důležité?),

  4. - mateřství jako zásadní transformační práh - mít či nemít děti, neopominutelná otázka ženského života a nejzásadnější křižovatka;

  5. - rovnováha mezi rolemi matka x manželka x hospodyně x profesionálka, její hledání a konfrontace s tím, co doopravdy chci a v čem jsem spokojená?

  6. - odchod dětí z hnízda a návazně pokračovat s tímto mužem nebo ne? a s touto prací?

  7. - přechod - rozloučení s pramenem života a přesun od dárkyně ke správkyni,

  8. - matka další generace - role babičky,

  9. - počítání ztrát a vyrovnání s vlastní smrtelností v zrcadle zemřelých blízkých a přátel,

  10. - bilance na konci a práce na smířeném odchodu.

Odkázala jsem na svou diplomovou práci "Ženy v půli cesty", ve které jsem dělala kvalitativní výzkum o tom, jak ženy mezi 35. a 45. rokem života prožívají toto období a kde jsem na některé z výše uvedených vývojových milníků narazila. Na žádost Ireny dám diplomku na web, abyste se mohly podívat, pokud vás téma zaujalo :-).

Krátce jsme pohovořily o přechodových rituálech a potom jsem odtajnila, že jak bude setkání probíhat, je pro mne záhadou, neb mám pouze tušení, že na připravený program nedojde a že dění bude v režii skupiny (což se nakonec potvrdilo).

V rámci úvodního kolečka zazněly některé zajímavé postřehy a měly jsme možnost opakovat, co jsme si již osvojily:

  • Martina přinesla hezký příklad toho, jak v praxi používá to, co získala na skupině (viz příprava na rozhovor s panem spisovatelem Vondruškou). Využily jsme tento vstup a ukázaly si, že můžeme ještě o krůček dál v praktické aplikaci, když využijeme pravdivost (vím, jak na tom jsem? a to signalizuji pravdivě navenek) + vědomě jdu za tím, co chci? a opírám se o své ženství. Díky Irenině poznámce jsme si ukázaly, jaký je rozdíl ve vyřčeném slově, pokud to, co říkáme "myslíme", nebo "cítíme" (tj. prožíváme).

  • Při debatě o polaritě "přijímám pomoc x neumím a nechci si o ni říci", jsme se hluboce dotkly traumatu zneužití na duši. Strach z nabízené pomoci je jedním z "klasických" projevů zneužití, kdy otisknutá zkušenost říká: Nic není zadarmo, za jakoukoli pomoc velmi draze zaplatíš. Nabízené pomoci nelze důvěřovat.

  • Měly jsme také krásnou a láskyplnou diskusi na téma mladší a starší ženský věk. Starší ženy ve skupině vyjádřily zhruba toto: "Nestýská se mi po mládí a krásném těle, protože to, co cítím uvnitř - spokojenost, klid, naplnění a smysluplnost, přišlo až s odžitými dny a zkušenostmi. Nelituji cesty, kterou jsem prošla ani toho, čím jsem za tento stav zaplatila. Stálo to za to. Jsem ráda, že vidím kolem sebe mladší ženy, které se vydaly na cestu hledání sebe sama dříve, než já. Moc jim přeji, aby došly k sobě a byly spokojené. Ráda se s nimi podělím o cokoli, co jsem po cestě životem nasbírala a získala."

  • Ze zkušenosti starších žen plyne, že my ženy v mladším věku máme sklon dívat se na sebe kriticky nepřijímajícím pohledem, protože se pohybují mezi ostatními ženami v poli "konkurence" - na lovu vhodného partnera.

  • Ženy, které již mají partnera (nebo měly) a děti, vnímají ostatní ženy jako oporu a cítí s jejich bolestí a radostmi sounáležitost. Jsou propojené na sílu ženského pole. To mladším ženám často schází.

Po úvodním kolečku jsme se pustily do konstelací. Zajájily jsme principielní konstelací, ze které se vyklubaly pohyby duše. Zadání bylo: Co my, jako ženy, můžeme udělat proto, aby muži stáli pevně ve svém poli a netlačili se do našeho? Nevím jak vy, ale já rozhodně dlouho nezapomenu a stále cítím za viděné a změněné velkou vděčnost.

Abychom si ověřily, jaké milníky a životní předěly jsou OPRAVDU pro ženu důležité, postavily jsme jeden ženský život (jednu obyčejnou současnou ženu), a to vě věku 5, 12, 17, 25, 35, 45, 60, 80, 90 let. Zatímco pětiletá žena byla naprosto sebejistá, hravá, šťastná a cítila svou sílu, ostatní věky až do 45 moc spokojeně nevypadaly. Mezi 35. a 45. rokem se však odehrála úžasná proměna. Vyjádřily jste ji následovně:

35 let: Já vůbec nežiju svůj život. Jsem unavená, nic mi nedává smysl, pořád po mně všichni něco chtějí - děti, manžel, v práci, matka. Jsem jako otrok.

45 let: Já jsem úplně spokojená. Mám jinou práci, která mě naplňuje, kamarádky, zabývám se ženskými věcmi, manželství se uklidnilo a od matky jsem se víc odpoutala. Už na mě tak nemůže.

Ostatní věky (60, 80 a 90) se nesly v tomto spokojeném a velmi samostatném duchu. Na závěr života se 90ti letá žena těšila na smrt, jako na další velké dobrodružství a potřebnou změnu.

Stejnou řadu jsme stavěly i na ženu před 200 lety. Ukázalo se, že věk 35 - 45 let je opět nejkritičtější a jeho "zvládnutí" resp. to, jak jej projdeme, určí druhou polovinu života a celkovou spokojenost s naším příběhem, který jsme žily.

Po přestávce jsme se věnovaly osobním konstelacím pro naše členky. A stálo to za to! Děkuji za důvěru těm, které o konstelaci požádaly a za podporu a nasazení těm, které se do rolí propůjčily. Připomínám témata:

  • Chci se podívat na to, co mám díky svému symptomu pochopit.

  • Chci se podívat na vztah s mamkou, abych už jí nedělala matku.

  • Nemohu najít své místo v životě, v práci, nikde.

Závěrečných dvacet minut jsme pak věnovaly C.G. Jungovi a jeho pohledu na tzv. na krizi středního věku. Použily jsme jeho přirovnání o cestě slunce po obloze. Ukázaly jsme si, že první polovinu ženského života my ženy investujeme do integrity s ostatními (budujeme vztahy, abychom byly zasíťované), zatímco v druhé polovině života hledáme sebe a investujeme do integrity sebe sama. Tzv. krize středního věku nám slouží k tomu, abychom pochopily, že postarat se o ostatní a mít se s nimi dobře, znamená především postarat se o sebe a svou spokojenost. Muži oproti nám začínají svůj život tím, že hledají své místo ve světě a dobývají pozice. Vztahy používají na jako výtah, cestu k tomu, aby se "někam" dostali. V druhé polovině života pak mají možnost začít budovat intimitu ve vztazích, protože v rámci krize středního věku mohou nahlédnout, že bez láskyplného zázemí nelze nejen vyrážet na úspěšné bitvy, ale není se ani kam vracet (ať už je kořist jakákoli). Tzn. muži jsou přirozeně sobečtí v první polovině života a učí se pečovat v té druhé, ženy naopak.

© 2015 Alexandra Hochmanova

  • LinkedIn Clean Grey